Jak andělům zlomit křídla

„Byl to skvělý víkend. Vlastně každý den s tebou je skvělý. Od té doby, co jsme spolu, se cítím jako v ráji. Jsem moc rád, že jsem tehdy šel do té galerie…“ „Tehdy jsem tě fakt nesnášela,“ přiznám se. „Nápodobně,“ řekne. „Teď tě ale o to víc miluju.“ „Myslíš, že se někdy rozejdeme?“ zeptám se ho. „Zbláznila ses? Proč bychom to dělali?“ lekne se. „Nevím. Třeba si jednou přestaneme rozumět,“ přemýšlím. „Blbost! Plán je jasný. Dostudujeme školu, koupíme nějaký domek, pořídíme děcka, zahradu, na ní vypěstujeme zeleninu do polévky a všechno bude skvělé,“ pronese s úsměvem a já jsem si v ten moment víc než jistá, že tu ležím se svým osudovým mužem. Zhasínám světla, rozsvěcuju svíčky, pomalu se svlékám… Vím, že je to ten pravý, a tak lámu křídla anděla.