Křesťané: Vojákův plášť

„Dnes se staneš mým bratrem v Ježíši Kristu," řekl Martin, nabral do dlaní ledovou vodu a pokropil s ní muže.
A opět si klekli vedle sebe.
Zvedl se vítr a začal rozfoukávat mlhu.
Muž doprovodil Martina po cestě až na pláň. Pak, když ho viděl, jak se vzdaluje, stoupá k sedu, pocítil radost.
Měl jistotu, že si ho Bůh vybral, že je s ním spojeni zvláštním poutem. Nezjevil se Martinovi snad v Amiensu, když se podělil o svůj plášť?
A nepřišel snad dnes, aby mu ukázal sílu, kterou mu dal, aby učil a křtil? Martin Nejvyššímu poděkoval a měl pocit, že se všechna únava ze dnů, kdy pochyboval, rozplynula. Šlo se mu lehce, dýchalo se mu dobře, nemučil ho ani hlad a žízeň.
Šel rychle do Panonie, lipovým stromořadím, přes upravenou venkovskou krajinu, kde tu a tam stály hroby konzulů, tribunů, a dokonce i císařů. Mučily ho tyto projevy pohanské paměti, kterou je třeba zničit - a na těchto místech postavit monumenty na oslavu křesťanských mučedníků...